Svoboda cestování aneb peruánské dobroty

Pečené morče, polévka z kuřecích pařátků nebo syrová ryba v limetkové šťávě? To všechno jsou chutě a vůně země, ve které je na výběr z více než 3 000 druhů brambor. Miluji svobodu cestování – k ní patří také neznámá jídla a jejich ochutnávání. Všemi smysly, bez předsudků a odsuzování. 

Také máte cestování spojené s jídlem? Při každé cestě se snažím proniknout i do tajů místní kuchyně. A čím exotičtější zážitek, tím lepší!  😋

První krok do neznáma

Degustace pro Evropany začíná obvykle v Limě, kam směřují přímé lety z evropského kontinentu. Vyhlášenou specialitou je tady ceviche, syrová ryba zakapaná limetkou a podávaná s kukuřicí a kouskem batátu. Ceviche se dělá z mořských i sladkovodních ryb, výtečné je také z mořských plodů.

Podává se k obědu, případně pozdějšímu obědu v restauracích zvaných cevicheria. Mnoho z nich kolem 16 hodiny zavírá, aby otevřely zase druhý den zásobené čerstvými rybami. Ve čtvrti Miraflores je vyhlášená třeba restaurace Punto Azul, před kterou se někdy tvoří fronta na volný stůl.

Byla jsem v ní dvakrát a vřele doporučuji, jídlo i servis byly dokonalé. 😋

Vykročení z "bezpečného" standardu

Spolu s odjezdem z Limy jsem ukončila stravování v restauracích evropského standardu. Vedle dobrot uvařených v rodinách, kde jsem byla ubytovaná, jsem si velmi oblíbila polévky v lokálních "foodcourtech". Představte si tržnici, ve které se prodává vše od čerstvé zeleniny, oblečení až po vybavení domácnosti. Jejich součástí je vždy také zóna, kde se vaří čerstvé jídlo.

Polévku mívají kuchařky už obvykle připravenou, takže je to nejrychlejší varianta. Porce je navíc tak velkorysá, že nahradí hlavní chod. K těm nejvýtečnějším patří podle mých chuťových buněk aguadito – vývar z kuřecích vnitřností a pařátků. Přiznávám, že na pařátky jsem si netroufla, Peruánci snědí z talíře úplně všechno. 😮 Dali byste si? 

Brambory na tisíc způsobů – prosté jídlo, pestrý zážitek

S fajnovou restaurací si v ničem nezadá ani piknik v poušti. Vařené brambory namáčené v omáčce z pečených paprik, koření a drcených sušenek. Na první pohled velmi prosté jídlo, chutí však nepřekonatelné. Jako dezert čerstvé mango. Jak osvěžující v horkém dnu! 

Peru je zemí brambor, do Evropy se dostalo s dobyvateli právě z této země. Plodina, která odolá nepříznivému počasí a daří se jí i ve vysokých nadmořských výškách. Pro původní obyvatele spolu s kukuřicí a quinoou základní potravina. Peruánci jich dokázali vyšlechtit 3-4 000 druhů tak, aby se daly pěstovat kdekoliv. Některé druhy brambor se suší, aby vytvářely rezervu pro zlé časy neúrody. Před vařením se pak musí namáčet a uvařené chutnají asi jako brambory vyndané z mrazáku, jen trochu pevnější konzistence. (No, daly se jíst, ale úplně na nich neujíždím.)

Jsou to ty černé kuličky na talíři na obrázku dole a ochutnala jsem je například v jehněčím vývaru v horách za Arequipou. Potkala jsem se pak s nimi i v dalších regionech kolem Puna i Cuzca, do nadmořské výšky 3 500 – 4 000 m prostě patří.  

Pečení hlodavci

Specialitou v oblasti Cuzca a Posvátného údolí je pečené morče (dostanete ho i v jiných částech Peru, je opravdu součástí základního jídelníčku). Inkové dokázali morčata vyšlechtit do velikosti našich kuřat, po příchodu dobyvatelů a potlačení incké kultury však toto umění upadlo v zapomnění.

   🐹    Dnešní morče vystačí jako porce pro jednoho středně hladového strávníka.   

   🐹    Podle místních je potřeba olíznout každou kůstku, aby ani kousek masa nepřišel nazmar.

   🐹    Morčata se před pečením nadívají bylinkami a jejich maso chutí lehce připomíná králíka.

Ochutnala jsem ho v obci Lamay, která se na tuto delikatesu specializuje a najdete v ní nejmíň desítku restaurací, kde vám ho připraví. K masu mi naložili dva druhy brambor, kukuřici, porci těstovin a pečenou plněnou papriku. Za mě palec nahoru a příště zas! 😏

Svoboda bez cukru a sladká tečka na závěr

Většinu cesty tvořily můj jídelníček čerstvé potraviny, často právě utržené na zahrádce kuchařky. Jídla byla mnohdy velmi jednoduchá, přesto mimořádně chutná a vydatná. Možná k tomu přispěla také velká nadmořská výška, řidší vzduch a obrovská nabídka čerstvého ovoce, každopádně moje tělo vůbec netoužilo po rafinovaném cukru.

Sladkou tečku za cestou jsem si dopřála až při zpáteční cestě v cukrárně v Cuzcu. S vyhlídkou na jednu z katedrál jsem ochutnala dezert tres leches ("tři mléka"). Jedná se o velmi hutný piškot namáčený v mléce, smetaně do kávy a v kondenzovaném mléku (proto název tři mléka). Dalo by se říct, že piškot v tom mléce přímo plaval. Byla to energetická bomba, na můj vkus opravdu hodně sladká. 

Bez předsudků a výčitek 

A závěr? Jsem ráda, že jsem si dovolila ochutnat všechny nabízené speciality bez odporu a předsudků. Navzdory komentářům některých spolucestujících. Objevila jsem úplně nové chutě a kombinace a vrátila se obohacená o pestré zážitky.

Peruánská kuchyně je proslavená jako údajně nejlepší v Jižní Americe. Také bych řekla velmi zdravá a jednoduchá, obzvlášť při stravování u domorodců v horách. Za mě všechny palce nahoru. 👍👍

A co vy? Ochutnali byste polévku z pařátků nebo pečené morče? 

O peruánských dobrotách by se daly napsat kapitoly, třeba se k nim vrátím v nějakém dalším článku. Mezitím si můžete přečíst třeba o tom, co mě do Peru přivedlo a jak se plní sny.

Také byste chtěli vyrazit do exotiky a nevíte jak na to? Ráda vás provedu prvními kroky a pomůžu vám plnit si vlastní sny (i ty nejtajnější 😊). Ozvěte se a domluvte si konzultaci.